nadpodstatný adj., ojed. nápodstatný; k podstatný
teol. nadpřirozený, nadpodstatný, přesahující svou podstatou jevy tohoto světa (supersubstantialis): chléb náš nadpodſtatny daj nám dnes, to je Krista, jenž jest nadpodſtatny, točíš nade všecky podstaty, a jest chléb náš na oltáři ComestC 296a supersubstantialis; a slóveť [chléb] nadpodſtatny, neb převyšuje život tělesný a dává život věčný LyraMat 45b supersubstantialis; svatý Lukáš nazývá jej chlebem vezdajším a svatý Matheus nazývá jej chlebem nadpodſtatnym. Nadpodſtatny proto slóve buoh, že jest nad každú podstatu stvořenú HusVýklB 127b (Napodſtatny ~M); chléb náš vezdajší nadpodſtatnij daj nám dnes JakZjev 349a; neb sou byli viece pilni zemských věcí než nebeských (nadpodſtatnych pozd. gl.) RokPostK 9a; když prosíme za zvláštní, prvotní aneb nadpodſtatny chléb HilPřijA 24. – Srov. též nadstatný