náhliti | StčS |

náhliti, -ľu, -lí ipf.; k náhlý

1. komu (n. koho?) čím [v placení] spěchat na někoho s něčím, naléhat na někoho k urychlení něčeho: jestli že by pán buoh neuchoval těch dětí, mají [peníze] spadnúti s jedných na druhé; než aby jemu (ge' ed.) penězi nenahlili, než když léta přídú, aby jim to pomaly vydával [Hanoušek] ArchBít 134 (1450). – Srov. náhlý 1

2. zuřit, vztekat se, běsnit: Characha hněv nahle VýklHebrL 193b (~K) ira furens. – Srov. náhlovati

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 7 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).