náhliti, -ľu, -lí ipf.; k náhlý
1. komu (n. koho?) čím [v placení] spěchat na někoho s něčím, naléhat na někoho k urychlení něčeho: jestli že by pán buoh neuchoval těch dětí, mají [peníze] spadnúti s jedných na druhé; než aby jemu (ge' ed.) penězi nenahlili, než když léta přídú, aby jim to pomaly vydával [Hanoušek] ArchBít 134 (1450). – Srov. náhlý 1
2. zuřit, vztekat se, běsnit: Characha hněv nahle VýklHebrL 193b (~K) ira furens. – Srov. náhlovati