nádvorník, -am.; k nádvorní
1. pacholek sloužící na dvoře (v paláci, tj. podomek) n. ve dvoře (v hospodářství): incurio nadwornik KlarGlosM 2764; to jest skoro obecno u něho [tureckého sultána] platiti po 20ti [asprech] najniším služebníkóm, jakoby v Čechách Nadworniku nebo dělnému pacholku CestKabK 2b
2. držitel selského dvora, příslušník nejvyšší vrstvy poddaných: nádvorníci i chalupníci i jich dědicové…mají mieti plné právo a zákup, jako kdy prve sú měli ve všech svých dědinách CJM 4/2, 202 (1479); Janovi Čechovi…na Řéhovi nádvorníku, kterýž dvuor skúpený a vysazený má v svých mezách…, vkládám ve dsky zemské DeskyMorOl 86 (1493)
V. Procházka předpokládá i stč. význam ‚šafář‘ (KlarGlosM ?), srov. komu se dvůr svěřuje, šafář a nádvorník jest Com. jan. 386 colonus. Srov. nádvorstvie