nádav, -a/-u m.; k nadáviti
1. útlak, útisk: pressuram nadaw GlosFag 30a; a pak ti [kněží] činie nadaw, nátisk a núzi chudým HusPostH 93a (nádaw ~TN)
2. nějaké zdravotní potíže, snad otlačenina: obrna letargus…, calenta nadaw, opar orna KlarGlosA 1692 (De languoribus); calienta nadaw SlovVokKlem 176a; calienta nadaw SlovVodň 21b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nádav, -a, -u, masc., útisk, Bedrückung. — Kněžie… činie nádaw, nátisk a núzi chudým HusPost. 93a; jenž nadaw činíte chudým t. 95a; nadaw pressura Fagif. 30a. — Nějaký neduh: bělmo…, nádcha…, nadaw *calenta Prešp. 1593 v kap. De languoribus, Rozk. 2343, nadaw *calienta RVodň. 21b, Vocab. 176a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nádav m. útisk, útlak
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nádav m. = útisk
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.