náchlební, -ný náchlebný, adj., jsoucí na chlebě, na stravě, domesticus. — Když nachlebnye budeš mieti pacholky servos proprios Vít. 81b. Synóm Berzelai učiníš milost a ti ť budú tvoji nachlebni commensuales Comest. 150a, ti ť budú tvoji nachlebny ComestCerr. 166b. Čeledín náchlební ČelNál. XIV, 162.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
náchlební adj. (o služebnictvu) žijící u hospodáře na celé zaopatření
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
náchlební, -ný náchlebný adj. = jsoucí na chlebě, na stravě
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.