nábožnička, -y f.; k nábožnicě, nábožníček
nábožná, zbožná žena: ta [vdova] paňú mniec naboznyczku, přijě mile tu svódničku DesHrad 104b (v rýmu)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nábožnička, -y, fem., nábožná ženská, eine Fromme; k masc. nábožník. — Ta (vdova) paniú mniec nabozniczku přijě míle tu svódničku, a když pospolu sediesta atd. Hrad. 103b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nábožnička f. nábožná, zbožná žena
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.