|
|
|
nášěti sě, -ěju, -ie ipf.; k nositi sě, nésti sě 1. vznášet se, ve výši se volně (bez opory) pohybovat: množstvie oděncóv naſſyegycz sě v oblaciech PasKlemA 94a (sě obnášejíc ~MuzA, ~Kal, ~Tisk) misceri; duch boží naſſieſſe sě nad vodami BiblOl Gn 1,2 (~LitTřeb, znášieše se ~Card, nosieše sě ~Bosk, nosieše ~Pad, vznášel se ~Praž) ferebatur; ferebatur naſieſſe se VýklKruml 3b (Gn 1,2). – Srov. vznášěti sě 2. snášet se, klesat, zvolna se pohybovat shora dolů: a krúpy i oheň smiesivše se spolu naſſiechu sě BiblCard Ex 9,24 (~Ol, ~Lit, znášiechu se ~Duch, nosiechu sě ~Pad, padaly ~Praž) ferebantur. – Srov. snášěti sě Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nášěti sě, -ěju sě, -ieš sě, impftiv., vznášeti se, snášeti se, schweben, fallen: duch boží naſieſſe se nad vodami ferebatur Lit. Gen. 1, 2, naſſieſſe sě Ol. t.; krúpy i oheň smiesivše sě spolu naſſiechu sě ferebantur Ol. Exod. 9, 24. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nášěti sě, -ěju, -ieš sě ned. vznášet se; snášet se, klesat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|