náčinek, -nka/-nku m.; k načiniti n. náčinie (?)
co se přitvoří („načiní“) navíc, nárůstek (?): ty řasy vlasuov, jenž jsú očima dány na obranu, často bývají na škodu i na zkaženie, kdyžto velmi přerostú; … jakož se na počátku těmi naczynky pokazie oči, potom … úrazu minulého škoda při nich zuostane LékRhaz 47
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
náčinek, -nka, -nku, masc., obkladek, Umschlag. — Jako se těmi naczynky pokazie oči Rhas. 67.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².