múcha, -y f.
dolož. též mucha, -y f.
moucha, okřídlený hmyz obtěžující ustavičným usedáním na živé tvory i věci, stvořený ďáblem; též ve rčeních a fig.
obecná múcha, psie múcha nenasytná moucha jako jedna ze sedmi egyptských ran (sr. Ex 8,21)
Též mužské jm. osob. Směšování obecná / psie múcha vzniklo doslovným překladem dvojího zápisu latinské předlohy coenomyia / cynomyia (dnes užíváno pro mouchu drvohlodku rezavou, Coenomyia ferruginea)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024).
múcha, -y, fem., moucha, Fliege, Mücke; stsl. mucha musca. — Pošepce hospodin muſſye muscæ; Pror. Isa. 7, 18; mucha musca Prešp. 187, BohFl. 119. Belzebub se vykládá jako buoh much neb nad muchamy RokycPostBrň. 182. — Přišla na ně pſie mucha cynomia ŽWittb. 104, 31 (cynomia v rkp. ŽWittb., m. cynomyia, Hundsfliege v něm. překl. žalmů od Thalhofera; Vulg.: coenomyia), psie múcha; pſye mucha ŽGloss. tamt., poslal na ně pſie muchy cynomyiam ŽWittb. 77, 45, pſí muchu ŽGlossKlem. tamt.; cynomia pſye mucha Anon. 2a; (psie) mucha cinifes Prešp. 531, pſi mucha cinifes RVodň. ad 51a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².