máj¹, -ě m.
k střlat. maius
Dolož. též jako vl. jm. osobní Máj a adj. poses. Májóv, ojed. též jako vl. jm. místní Máj (řeka Mohan). Sr. Machek, Etym. slov.² s. v. máj
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
máj², -ě m.
sr. střhn. meie
máj, máje, čerstvý mladý stromek n. větvoví jako sváteční symbol
K původu slova sr. Machek, Etym. slov.² s. v. máj
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
máj, -ě, masc., jméno měsíce, květen, Mai; stsl. maj maius. — Mayg má dní třidceti jeden ŽPod. 3a. Podletnieho času…, když již mag v rozličném kvietí drazě vešken svět osvietí NRada 1703; w mag in tempore veris MamA. 25b. Měsiecě magie Pulk. 34a; mage toho měséce Mart. 62a; dubna a magie Mill. 123b. may maius Prešp. 50, Rozk. 45, BohFl. 26, Měs. 73b; izok nebo may MěsC. — Máj, Maibaum, grüner Festzweig, střhněm. meie: sěm vám pošli (praví Ježíš apoštolům) palmu z rájě, ulomě ji z svého magye Vít. 37b; sem k vám pošli palmu z rájě, chci ť ji ulomiti z svého mage OpMus. 140a; všecko město pod mágem sedělo Ezop. 11b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
máj, -ě m. květen; máje, májka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
máj m. = mladé větví
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.