myslcě, -ě f.
dolož. též myslicě, -ě f.
k mysl
1. mysl, sídlo myšlení
2. mysl, smýšlení, přesvědčení
3. úmysl, záměr
Dolož. též jako vl. jm. místní Myslcě. Sr. rozum, smysl, úmysl
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 3. 2025).
myslcě (pův. 2slab.), -ě, fem., demin. z mysl. — Ti (nepříznivci) obličej mají pokojný | a myſſlcze vždy žádá vojny (verš 8slab., myſſlcze 2slab.) | AlxV, 51. Nevědiech sě co přijéti, vrahóm-li sě otpierati, čili tak u porobě státi tak mi myſſlcze v obém stáše (též) | t. 869. (Maria) myſlczy i živótkem mdléše (též) | Hrad. 29b. (Ženy) když svým rúchem neukazují lehké myſlcze Štít. uč. 54b; v lehkosti myſlczie své ŠtítVyš. 22b; to ť by byla světská myſlcze Štít. ř. 233b; abychom obřezali tu světskú myſlczy t. 34b; pyšnú myſlczy majě Alb. 92b. — Stařec steskna srdci svému až i k zemi vrže sebú | zkvieli myſlicy tú žalobú | a řka atd. (verš 8slab., myſlicy 2slab.) Baw. 62b. — (Ηester) v své krásné králové bývala přípravě, ale ne pro svú myſliczy ani jest z toho vešla hrdost v srdce jejie Šach. 298b, myslicě m. myslcě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
myslcě (dvojslab.), -ě f. (demin. z „mysl“) mysl, myšlenka, myšlení
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
myslcě f. (zdrobnělé) = mysl; — tak mi myslcě v obém stáše = byl jsem na rozpacích
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.