myška, -y f.
k myš
1. myš, nevelký hlodavec
2. jaká (pažní ap.) sval
3. myška, náloketník, část zbroje kryjící loket a svým tvarem a zvl. zdobením připomínající hlavu myši
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Myška. Sr. mýšě, myšenec, prusplech
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 5. 7. 2025).
myška, -y, fem., demin. z myš. — Žába (v bajce) přijide, tu, kdež truchlú myš nadjide, i promluví řkúci takto: Netruchliž, myẛko, nikako! Baw. 20b. — Sval, Muskel, musculus: raňenie žíly nebo myſſky Rhas. 42; bude li rána na vrchu myſſky, tehdy učiň propálenie t. 122; myſka musculus Prešp. 1221 v kap. De membris, myſſka též Rozk. 1999, miſka též BohFl. 400; myſſka brachium Vít. 91b. — Myška, část brnění, která kryla loket (franc. cubitière), srov. Ottův Sl. Nauč. s. v. myška a WintObr. 1, 288.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².