myšenec, -ncě m.
k myš
Dolož. nečetně jen v pl. tvarech. Dolož. též jako vl. jm. místní. Sr. mýšě, myšenec, myška
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 5. 7. 2025).
myšenec, -ncě, masc.; plur. myšenci k sing. myšě: vezmi mladé myſſencze z hniezda Chir. 324b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².