mukař, -ě m.
k muka
mučitel, kdo někoho vystavuje mukám
Jen LegKat. Též jm. osob. (nelze vyloučit podobu Múkař motivovanou múkou²)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
mukař, -ě, masc., kdo vykonává muku, Peiniger. — Nejedna batožná duha… modráše sě…, kadyž mukarz bičem měřil Kat. v. 2352.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mukař, -ě m. mučitel, kat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.