|
|
|
mudrák, -a m. k múdrý 1. jaký (lidský), čeho (světa) mudrc, učenec, vzdělanec, filozof 2. bibl. zákoník, farizej, starozákonní židovský duchovní Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. mudráček, mudroch, mudrochytřec, mudromil, mudromluv, mudroň, mudroňek, mudropravitel, mudrovanec, mudrovník, mudřec, zchytralec Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 26. 6. 2025). 
mudrák, -a, masc., mudřec, učenec. — mudraczi, jichžto radú… své země spravují Mand. 68b; — sebrachu sě kniežata popová i mudraci scribæ Frimb. Luk. 22, 66; já pošli vám proroky i mudrcě i mudraky sapientes et scribas EvZimn. 7 (Mat. 23, 34); rodina mudrakow cognationes scribarum Ol. 1. Par. 2, 55, Lit. tamt.; mudrak scriba MamA. 35a, Anon. 6a; — zavola mudrakow sapientes Mus. Ex. 7, 11, hospodin postíhá mudraky sapientes Ol. Job. 5, 13; — dva mudraky philosophi Otc. 48b; mudraci ote vschoda sluncě přišli jsú magi EvZimn. Mat. 2, 1; (Herodes) oklamán od mudrakow a magis t. Mat. 2, 16. — Ve smyslu potupném: s vosličími hlavami mudráky RešSir. 57a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mudrák m. mudrc, učenec Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mudrák m. = mudřec; věštec, hadač Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|