mučitel, -e m.
k mučiti
koho mučitel, trýznitel, kdo někoho mučí
Sr. mučec, mukař
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
mučitel, -e, masc., Peiniger; stsl. mąčitelь excrucians. — Katóm neb mvċitelom HusPost. 181a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².