mrščiti, -šču, -ščí pf.
1. koho kam (v čelo) uhodit zásahem nějakého předmětu
2. kým kam mrštit, odmrštit někoho
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
mrščiti, -šču, -ščíš, pftiv., mrštiti, schlagen, werfen: (David) mrſſtil toho Filistea v čelo percussit Ol. 1. Reg. 17, 49, mrſſtyl Lit. tamt.; — Věhlasnost (personif.) sě na vóz mrſſczy Vít. 6b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mrščiti, -šču, -ščíš dok. mrštit, hodit, uhodit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mrščiti dok. = mrštiti; — mrščiti sě = mrsknouti se, vyskočiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.