modlitevnicě, -tebnicě modlitebnicě, -ě, fem., místo, kde se koná modlení, chrám, zvl. svatyně chrámu židovského, Tempel, oraculum; stsl. molitvьnica templum. — Učini modlitebnyczy oraculum Ol. Ex 37, 6, Br. tamt.: uděłał Slitovnici. — S obú dvú stran modlitebnicze oraculi Pr. Ex. 25, 18; (andělé) ostierajíce modlitebniczy t. Ex. 25, 20. — Žena prosící ArchČ. 14, 3, fem. k modlitevník, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
modlitevna, modlitebna, modlitevnicě, modlitebnicě, -ě f. modlitebna, synagóga
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.