moždžen, -a/-u m.
dolož. jen možděn, -a/-u m.
sr. zmožditi
Dolož. též jako možděl. Sr. hřěbí, podkovný
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
možděn, -ěna, masc., hřebík; z mozg-ēno-, snad zpodstatnělé adj. — mozden gumphus, káry…, lišně atd. Prešp. 2047 (gumphus = hufnagel Diefb. Gloss.ř. γόμφος); mozden gumphus Vít. 95b (ve vydání Paterovu crumphus, prý chomoutek volský, mylně), mozczen gumphus Rozk. 3180 (m. moščěn, a toto z moždžen); — mozdiel gumphus SlovC. 44a, snad omyl m. možděn.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².