|
|
|
mlčěti, -ču, -čí ipf. 1. mlčet, nemluvit, být zticha, nevydávat řečový n. jiný zvukový projev mlčě part. préz. mlčky, tiše; (o přemýšlení) v duchu 2. koho, čeho, o kom, o čem, ot čeho ap. opomíjet někoho n. něco, nemluvit o někom n. něčem, nezmiňovat někoho n. něco 3. koho, čeho, o kom, o čem, s čím ap. zamlčovat, zatajovat něco, vědomě nemluvit o někom n. něčem mlčě part. préz., ve funkci adv. tajně, skrytě 4. na co, nad co, v čem ap. mlčet k něčemu, neozývat se ohledně něčeho, neodporovat něčemu 5. jur. s čím o co mlčením o něčem neuplatňovat právní nárok na něco 6. s inf. umlkat, ustávat, přestávat Sr. mlknúti, obmlčěti, pomlčěti, promlčěti, přěmlčěti, smlčěti, tajiti, umlčěti, zamlčěti, zmlčěti Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025). 
mlčěti, -ču, -číš, impftiv., mlčeti, schweigen; stsl. mlъčati tacere, z melk-. — V čas ti mlyczyety neškodí Mast. 14. Mojžieš mlczijeſſe ústy Štít. ř. 131b. Budú-li oni mlyczyety Umuč. 1b. — Chvály mé nemylcz laudem meam ne tacueris ŽWittb. 108, 2, mlčěti čeho; Kristus mlczal jest toho, jímž sě j’ znal Štít. ř. 144a; abychom mlczyely také jeho zlého, ješto j’ pravda tamt.; což smy slyšěli, toho nemlczymy Vít. 50b; bázen sem měla… bojéc se, bych nemlczala toho, ješto ť bych mluviti jměla ML. 103b; lidé svých vin mlczzie Kruml. 218b; pravdy mlczyte pro strach mocných lidí JeronMus. 10a. — mylchziu o jiném PilD. 13, mlčeti o čem. — Máti mylchzi JidDrk. 43; ne milczy ne sileas ŽWittb. 27, 1, ne mylczy ne sileas t. 38, 13, nemilcz t. 34, 22, nemylcz ne taceas t. 82, 2, nemlcz ŽKlem. tamt; mylcziech tacui ŽWittb. 49, 21, mlczal sem ŽKlem. tamt.; neb sú mylcziely siluerunt ŽWittb. 106, 30; rač mllczieti Hrad. 57b; mlcze tacens MamA. 26a, mulczie (part.) Pulk. 158a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mlčěti, -ču, -číš ned. mlčet; (čeho) zamlčovat: lidé svých vin mlčie; což smy slyšěli, toho nemlčímy Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|