mizera, -y f.
misera, -y f.
k lat. miseria
1. bída, nouze
2. expr. (pejor.) mizera, potvora (nadávka)
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Mizera, Misera. Sr. bieda
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 10. 10. 2024).
mizera, misera, -y, fem., bída, Elend; z lat. miseria. — Naplňen… mnohými mizerami multis miseriis Pr. Job. 14, 1. Psota, misera neb bieda HusE. 1, 294. — Nadávka: Misero nevlídná! Podk. v. 287. — Příjm.: Matheus Miſera Lún. ks. 1418, Nicolai dicti Mysera TomZ. 1397 n 38.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mizera, misera f. bída; mizera, darebák: mizero nevlídná
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mizera f. (z lat.) = bída
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.