misati, -šu, -še ipf.
1. pomíjet, zanikat
2. hynout
3. ochabovat, slábnout
4. mizet, ztrácet se
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
misati, -šu, -šeš, impftiv., hynouti, schwinden; stsl. iz-misati Mikl. Vgl. Gramm. III (1856) Str. 92 (tu však præs. izmišą nesprávně vzato za sigmatické futurum slovesa mi-, minąti; ve vyd. 1876 a v Lex. dokladu toho není). — Člověk bez chleba a bez pitie nemóž býti živ, neboť přirozenie vždy myſſe a mdlé…, a protož aby nezahynul, mosí téžměř ústavně bráti pokrm; takéž (člověk)… vždy myſſe v náboženství Štít. uč. 119b. Tu ť teprv bude mdléti… milost a myſati k světským věcem Štít. ř. 179b; by milost vždy myſala tamt. Dušě jich ve zlostech myſſaſſe in malis tabescebat ŽKlem. 106, 26; miſſati mi kázal hněv mój tabescere me fecit zelus meus t. 118, 139.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
misati, -šu, -šeš ned. hynout
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
misati nedok. = hynouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.