mincě, -ě f.
k střhn. münze
1. mince, ražený peníz
2. mincovna, mincovní úřad
„mistr mincě“ mincmistr
3. mincovní regál, právo razit mince
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
mincě, -ě, fem., mince; ze stněm. münze, a toto z lat. moneta. — mincze obecnie moneta; publicæ Pr. Gen. 23, 16, mince… rozličná jest VšehJ. 147; Holárek svolil se Jírovi túž minczy zaplatiti, jakž jest od Jíry přijal 10 kop gr…., a ostatek má položiti penieze horské podvuojnie KolB. 164a (1500).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².