|
|
|
mimo prep. a adv. dolož. též mímo I. prep. s akuzativem a genitivem A. určení prostorové 1. mimo něco, stranou něčeho, vedle něčeho 2. se slovesy pohybu kolem někoho, něčeho, okolo někoho, něčeho B. určení časové 1. co (časový úsek) přes něco, déle než 2. dříve než někdo, něco C. určení způsobu 1. mimo něco, kromě něčeho, vyjma něčeho 2. přes něco, navzdory někomu n. něčemu 3. proti něčemu (náležitému) D. určení míry 1. ve srovnání nad někoho, něco; vyjadřuje výjimečnost n. výlučnost 2. (o penězích, majetku ap.) mimo něco, nad něco; vyjadřuje množství přesahující určenou částku, počet ap. Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024). 
mimo, adv., præpos., mimo, před, nad, ausserhalb, ausser, voran, vor; stsl. mimo præter. Souvisí s mi-, minúti. — Jestliže aneb já pominul bych jej (kámen), bera se k tobě, aneb ty šel by mimo si tu præterieris Pr. Gen. 31, 52; mimo pustichom prætermisimus GlossJer. — U významu předložkovém pojí se s akkusativem: chodiece mimo ň prætereuntes Koř. Mark. 15, 29; ktož mymo tě pójde prætereuntes MamA. 31a; král s nimi (Václav I. s Němci) mymo Žitavu na Tatary jide DalC. 82; mymo nižto (sťatou hlavu) jda jeden pastýř na svú ju sikolec vzdvihl Pass. 308; přěšli smy mymo oheň per ignem ŽWittb. 65, 12; když (ty) jdieše mymo púščiu cum pertransires in deserto t. 67, 8; či sem… jáz byl křivě súdě, mymo právo dary bera? AlxBM. 8, 18; mimo vše jest potřěbno ante omnia ŽKlem. Athan.; Maria… tě vzvoli mimo všechno v světě Hrad. 34b; jmějéše to knieže k lovu mymo všecko mysl hotovu AlxV. 726; v drahém rúšě chodil mymo vše Otc. 196b; mymo ň (boha)… má mysl jiného nevolí Kat. v. 2690; mymo tě nechtieci sobě voliti jiného chotě t. v. 2289; mymo ňenž ničeho nezbylo t. v. 1776; mymo tvú moc jest tato věc ultra vires Mus. Ex. 18, 18; ustaviu toho mymo krále præ regibus ŽKlem. 88, 28; mymo to præterea MamA. 33a, t. 33b; — svatého Jana Kristus miloval mymo svatého Petra ŠtítBud. 138; taj, činíš-li co (t. dobrých činů) mymo jiné t. 204; pak-li co máš mymo jiné, tiem si viece povinen bohu t. 199; jakož král má krásné rúcho mimo jiné, takéž má v svých mraviech mimo jiné zřědlen býti Šach. 294b; lidé… chtie býti ve cti mymo jiné Štít. uč. 89b; krásný byl mymo jiné Brig. 76; — abychom jedny větší žádostí mymo druhé milovali Štít. uč. 26a, mimo při kompt. (superl.); (Kristus) jest nad vší věcí pánem, mymo ňž mocnějšieho nenie Kat. v. 2390; mimo pět dní déle živ nebudeš Pass. 391; vlas prožluťalý a mimo jiné tenší solitoque subtilior Ol. Lev. 13, 30; (ten) jmá najvětší chválu mimo jiné Otc. 250b. — Odchylkou spojeno s genitivem: (Vršovice) zhubili sú mymo tyech, kteří do Polska… utekli Pulk. 79a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mimo adv. a předl. (s akuz.) mimo, kromě; před, nad; mimo všecko nade všecko, především; mimo právo proti právu, nezákonně; lidé chtie býti ve cti mimo jiné před jinými; jedny větší žádostí mimo druhé milovati než druhé Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mimo adv. a předl. = nad; mimo všecko = nade všecko Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|