milosrdný adj.
k milý a srdce, sr. stsl. milosrъdьnъ
1. komu, k komu milosrdný k někomu, slitovný nad někým; čemu (špatnému) shovívavý k něčemu
2. milostivý, dobrotivý, laskavý
3. (o skutku ap.) milosrdný, jsoucí projevem milosrdenství
4. milostný, týkající se milenecké lásky
Sr. milosrdnúcí, milostivý, milostný, milovný, nemilosrdný
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
milosrdný, adj., barmherzig; srov. stsl. milosrъdъ misericors. — Bóh jest myloſrdny Alb. 96a. Ktož jest myloſrden svému bližniemu, také boha sobě myloſrdna nalezne t. 60b. Myloſrdden buď k nevinnému AlxV. 296. Vóle myloſrdna AlxM. 3, 6. Tvoji myloſrdnyey oči Modl. 143a, myloſrdny hospodin miserator ŽPod. 110, 4, miloſrdny misericors t. 111, 4. — Adv. -ně milosrdně: (bóh) ny jest myloſrdnye zbavil všeho zlého Alb. 69b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².