melún, -a/-u m.
k střhn. melȗne
meloun, kulovitý plod melounu cukrového n. lubenice
Dolož. též jako vl. jm. osobní a přídomek (podle domovního znamení)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
melún, -a, -u, masc., meloun, Melone. — Na pamět přicházejí nám dýně a melunowe i por pepones Kladr. Num. 11, 5; melunowe Pr. tamt. Jablka jako meluny Mand. 38b. Takové melauny KolC. 115b (1588). — melun melo SlovΑ., RostlD. 77b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².