medvěd, -a/-u m.
pozd. též nedvěd, -a/-u m.
medvěd, velká lesní šelma; též fig.
Dolož. též jako vl. jm. osobní a součást vl. jm. pomístního. Sr. medvědicě
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
medvěd, nedvěd, -a, masc., Bär; stsl. medvêdь ursus, z medu-ēd-, = medojed. — Nepokojné zvieře nedwyed Štít. ř. 136a; vidíme, že jest nedwyed mrzuté… zvieře tamt. Maxencius… by lít jako medwyed Kat. v. 3140. — medwyed ursus BohFl. 158; medvied ursus Boh. min. 22a; meduiedow ursorum Ol. Sap. 11, 18, neduiedom tamt. 47, 3; nedvied ursus Prešp. 447, nedwyed též Vít. 94b, nedwied též RVodň. 52b; nedwyed ursus Pror. Jer. Lament. 3, 10, nedwyedowee ursi t. Isa. 59, 11; nedwied NRada 589, Háj. 86b; nedvěd obžerný HusE. 1, 301; neduied ursus Ol. Prov. 28, 15; k nedwiedu ŠtítOp. 47b, Pernšt. Dan. 7, 5. — Příjm.: Medwyed TomZ. 1389 n 263, Nedwyed t. 1469 m 51; Nedwyed molendinator Lún. ks. 1401; syn Albrechtóv řečeného nedwyed Pulk. 127b; adj. possess.: -óv Medvědóv, Nedvědóv: Medwedowa non comparuit Lún. ks. 1356.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².