mech, mcha/mchu m.
1. drobná rostlina tvořící souvislý porost na zemi, skále, stromě n. zdi, mech, lišejník ap.
2. róžěný mech bot. bedeguar, kulovitý novotvar s mechovitým porostem vyskytující se na růži
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. dřienek, spánek, -nka/-nku
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
mech, mcha, mchu, masc., Moos; stsl. mъchъ muscus. — Kamýk, když drží sě jednoho miesta, mchem sě obalí ŠtítMus. 113b; kámen sě mchem neobalí Vít. 43a. Zeď jest mchem obrostlá Mand. 92a. — mech muscus Prešp. 657, Rostl. 1255, BohFl. 333, RostlF. 12a, MamA. 28b; toho mchu Comest. 13a, Chir. 285a; čas zbirání mchu Háj. herb. 12a, na mchu t. 12b, mchem tamt.; — róžěný mech RostlD. 90b. — Omylem m. met, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mech, mcha, mchu m. mech: kamýk mchem sě obalí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Mech proprium
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).