marulka, -y f.
k marule, sr. střlat. marula
bot. vonná bylina užívaná jako léčivo, marulka, máta ap.
Jen SlovVodň. Sr. lebeda, marunka
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.23, citován stav ze dne 29. 9. 2023).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
marunka, marulka, -y, fem., rostlina toho jména; srov. maruna, marule. — marunka, druzí jie řiekají marulka RVodň. 271b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².