Martinek proprium
Martínek proprium
Dolož. též adj. poses. Martinkóv, Martínkóv
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 9. 12. 2024).
Martinek, -nka, masc., demin. z Martin. — Podoba et Martinek fratres Reg. IV, 1342; Martinco de Pricaz t. II, 1254. — Odtud appellat.: martinkové, lidé dělní, kteří při sv. Martině přicházeli do Prahy a tu se dávali najímati na žně a jiné práce WintObr. 2, 123 (XVI stol.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².