mantlík, -a/-u m.
k mantl
Doloženo zřídka. Sr. pláščík
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
mantlík, -a, -u, masc., pláštík; demin. z mantl, z něm. Mantel. — (Hus vytýká Pražanům, že říkají) »mantlík za pláštík« HusE. 1, 134. — mantlik palliolum Prešp. 1766.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².