manholt, -a/-u m.
sr. střhn. mangolt
mangold, cvikla n. jiná rostlina podobná řepě s kořeny a listy užívanými jako pokrm n. léčivo
V ŽídSpráv zapsáno jako muholt. Dolož. též jako vl. jm. místní Manholti. Sr. ron
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 2. 7. 2025).
manholt, -a, -u, masc., rostlina toho jména; stněm. mangolt, Mangold. — manholth, tak slove to zelé a jest podobné k jitrocelu ApatFr. 159a. — manholt Peruca Prešp. 710 v kap. De frumentis; Cornea Rozk. 1353, Nom. 65b; bleta LékB. 108a, RostlD. 64b, t. 89b; bleta vel beta RostlF. 10b; beta Lact. 267a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².