|
|
|
malžen, -a m. manžel, -a m. 1. v du. a pl. „manželé“, „manželové“ manželé, manželský pár, muž a žena, kteří spolu uzavřeli sňatek; v sg. manžel, člen manželského páru 2. čí (ženy) manžel, muž, manželským slibem zavázaný partner; též fig. 3. manžel, ženatý muž 4. snoubenec, ženich, nastávající manžel 5. čí věrný druh K původu slova sr. ESJS s. v. malъžena. Dolož. též jako vl. jm. osobní Manžel. Sr. manželka, nemanžel, ženich Autor: Irena Fuková, Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
malžen, malženka, malženský, malženstvie, -stvo malženstvo v. manžel, manžel-. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
manžel, malžen, -a, masc., Gatte, a také Gattin, coniux. Předpokládati jest, že bývalo dříve fem. malъ-žena = Ehefrau, slovo složené, jehož první člen malъ je ze stněm. mahal, mahel, mâl = Kontrakt, Ehevertrag; k fem. malna pak utvořeno masc. malъženъ, jako *vьdovъ a odtud pochodící vьdovьcь k vьdova Mikl. Etym. Wtb. 182 a Semenovič v JagArch. 6, 26 sl., a jako kmotr ke kmotra, v. t. Znění původní malъženъ, malžen dochováno jest v stsl., archaisticky také v češtině a polštině; pravidlem v češtině je však přesmyknuté manžel, a to již v době staré. — Ta svatá malzeny ROl. 131b (tu prý malžen obecně, Jireček v ČČMus. 1861, 270). Ó Maria…, ozdob panny čistú pokorú, malzeny stydlivú krás(ú) Lvov. 42b. Srov. mor. małžen BartD. 1, 66 (val.) a BartSl. 191. — Ten tělesný skutek, ktož učiní jej s svým manżelem, tiem nehřeší smrtedlně ŠtítMus. 24a. Ktož by… přitáhl k tomu (skutku tělesnému) manżela svého, tu by ižádného nebylo hřiechu t. 23b; ač by přitáhl k tomu i svého mâżela atd. ŠtítOp. 358b. Ktož činí hanbu manzelu svému, sobě ť činí ji ŠtítMus. 22b; ktož ť činí hanbu mâżelu svému atd. ŠtítOp. 357a. Na práci, jež manzely potykuje Štít. uč. 41a. Když z manżelu na jednoho buoh přepustí nemoc tamt. Aby (manžel) držal vieru manželskú svému manželu ŠtítOp. 345a. Mezi dvěma manzeloma Štít. uč. 8b. Když by manzelee byli popadeni v cizoložstsví Pr. pr. 255. Aby manżelowe do spasenie nezufávali Kruml. 14a. Pak-li chceš věděti mezi dvěma manzeloma, kto prvé umře LékB. 37b. — manzel maritus Prešp. 1631, BohFl. 471. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
malžen m., malženka f. = manžel, manželka Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|