malomocný adj.
k malomoc
1. (o člověku) malomocný, nemohoucí, slabý, nemající dostatek síly (fyzické, duševní ap.)
2. (o člověku) malomocný, nemocný malomocenstvím; též zpodst.
3. (o části těla) skvrnitý, znetvořený ap., postižený malomocenstvím
4. (o „nežtovici“ 1 ap.) vznikající jako projev malomocenství
5. (o bylině) užívaný proti malomocenství
6. malomocná nemoc malomocenství, lepra
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
malomocný, adj. z malomoc; stsl. malomoštьnъ aegrotus. — Malomocny podlé řeči naší ten jest, ktož málo moci aneb nic nemá ChelčPost. 41b. Mněli sme jej (Krista) malomoczna a tak velmi ponížena Kruml. 313b. Ktož jest malomoczny Chir. 306a; ktož jest zevnitř malomoczne postavy t. 298b. — Aussätzig: Utkalo jej (Krista) desět mužóv malomocznych Krist. 67b; mnozí malomoczny (uzdraveni) Hrad. 18b; očiščijte malomoczne Alb. 50b; malomoczny leprosus Koř. Mat. 8, 2, Otc. 489b, malomoczni též RVodň. 64a. — Lepra slove… malomocna nemoc LékA. 83a, malomocná nemoc, malomocenství; — kořenie malomoczne ApatFr. 189a, malomocné kořenie, proti malomocenství.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².