mšíti, mšu, mší ipf.
k mšě
Jen ChelčSíť
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 4. 2025).
mšíti, mšu, mšíš, impftiv., mši sloužiti, Messe lesen: kněžie aby se modlili, mšili a páteře… odříkávali ChelčSíť. 87; svatý Petr nikdy nemšil WintCírk. 1, 122. — Vždycky mší a nikda nezamší WintCírk. 1, 77 (posměšné rčení o mši).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mšíti, mšu, mšíš ned. sloužit mši
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mšíti nedok. = mši sloužiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.