měna, -y f.
sr. stsl. měna a měniti
1. výměna něčeho za něco, směna
2. směna, směnárenství, směňování peněz
3. mincovna
4. měna, peněžní systém
5. změna
bez měny beze změny, setrvale, neustále
6. gram. skloňování
7. proměnlivost, neustálé měnění
8. drahocenná látka (?; sr. ESSČ s. v. „měňený“ 2)
K 8: jen LegKat
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 7. 7. 2025).
měna, -y, fem., měnění, Änderung; stsl. měna permutatio. — To všecko nemá mieny, což jest aneb bude psáno Baw. 246. — Těch časóv (před r. 1299) častá myena (t. peněz) byla jest lidem velmi škodliva Pulk. 169a. miena inflexio SlovKlem. 1a. — Vyměňování peněz: měnníky, ani sedie na myenie, Vulg. jen: agentarios sedentes EvTřeb. 2, 14. — Cenná, skvostná věc, látka: na téj (sieni) běchu divy zdělány z bohatéj myeny: dno z byryl, z adamantuov stěny… Kat. v. 971; jeho (rúcha Kateřinina) bohaté myeny nikte nevědieše ceny t. v. 225; hrady, města, domy, stěny, těch lepotu i jich myeny pósobí tělesná ruka t. v. 1366.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
měna f. měnění; změna, klam; výměna měny, vyměňování peněz; cenná, skvostná věc, látka: z bohatéj měny z cenného materiálu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
měna f. = změna, klam; cenná, skvostná věc, látka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.