mčieti, mču, mčí ipf.
1. koho kam vléci, násilně přepravovat
2. koho, co kam táhnout, vést
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
mčieti, mču, mčíš, impftiv., mknouti, nésti, vléci, táhnouti, ziehen, tragen, schleppen; stsl. mъčati iactare, z mъak-. — (Král) káza pohany na popravu mcyety KatBrn. 181; anděli duši v nebe mcieli t. 319; anděli dušě (umučených) na nebesa mcyely t. 157; anděli (tělo) na horu Sinai mcyely t. 423; potom ji (královú) před město mczechu a inhed jéj hlavu stěchu JiřBrn. 606; anděli… duši v nebe mczechu t. 660; anděli… jich (umučených rytířů) dušě přěd bóh mczchu (omylem m. mčěchu) Kremsm. 93b. Kako jeho zlí duchové mczechu do muk ducebant Otc. 272b. — Uzřechom dva, ana sě po nás mczyta na velblúdech venire Otc. 398a. Hovora vsědl na kóň i mczal sě do Prahy na ručest Pulk. 37b. Potom ten den celý skrze les a púšť jsú sě mčěli Trist. ve Star. Skl. 4, 215, sě mczieli v rkp. Strah. (Josue) mczie sě z Galgala ascendens Ol. Jos. 10, 9. — Srov. přimčěti, semčěti.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mčieti, mču, mčíš ned. vléci, táhnout; hnát; — mčieti sě hnát se: vsědl na kóň i mčal sě do Prahy
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mčieti nedok. = vléci, nésti, táhnouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.