múdroščě, -í pl. f.
k múdrý
čí moudra, moudré výroky; moudré činy, výtvory ap.
Sr. mudromila, mudromyslna, mudrona, chytroščě
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
múdroščě, -í, fem., plur., moudré výklady, chytré věci. — (Králové) slýcháchu jeho mudroſſtie sapientiam Ol. 3. Reg. 4, 34. Mnozí na to svú múdrost obracijí, aby chytré kroje, hbité skoky i rozličné nové kunšty vymýšleli…, sami se miluji pro ty mudroſſtye potvořené Štít. uč. 79b. Což najvyšší školní znáchu, to téj panně vykládachu: o mudroſtiech i o smysle, bylém i nebylém čísle Kat. v. 101; to mohu směle řéci, ež v těch mudroſtiech nic nenie toho, pro než by spasenie mohla jmieti která duše t. v. 1712.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
múdroščě, múdroště, -i pl. f. moudré výklady, dovednosti
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
múdroščě, múdroště pl. f. = moudré výklady, chytré věci
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.