múdec, -dcě m.
k múd
1. zvl. v pl. šourek s varlaty, moudí (arch.), část samčího pohlavního ústrojí
2. též v pl. popové múdcě, koččie múdcě vstavač, rostlina z rodu Orchis vyrůstající z hlíz podobných varlatům a užívaná zvl. jako afrodiziakum
Sr. muďatka, muďavka, múdie, múdo, nárok², stroj, tořič, vstavač
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 1. 7. 2025).
múdec, -dcě, masc., demin. z múd, Hode, testiculus. — Duál múdcě: vezmi mudcze aneb stroje německé myši LékA. 85b; mudcze německé myši testiculi ApatFr. 113a. — koczie mudce drippa Prešp. 766 v Kap. De herbis ignotis, koczczye mudcze Rozk. 1457, mudcze kotczi RVodň. 38a, t. j. koččie múdcě (rostlina).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².