|
|
|
mój pron., f. má, mojě, n. mé, moje 1. (o části těla) můj, jsoucí mojí součástí; (o předmětném) můj, patřící mně zpodst. n. můj majetek, mně patřící věci 2. (o nařízení, pravomoci ap.) můj, příslušející mně, spadající do oblasti mého rozhodování a zodpovědnosti zpodst. pl. m. mně poddaní, podřízení lidé 3. (o člověku) můj, jsoucí se mnou v blízkém (zvl. příbuzenském) vztahu zpodst. f. moje manželka 4. (o smyslovém vjemu, duševním stavu ap.) můj, mnou vnímaný, pociťovaný n. chápaný 5. k vyjádření úcty (o předmětu n. osobě, zvl. o Bohu) můj, mně nadřízený, mnou uznávaný 6. (v oslovení) vyjadřuje úctu a pokoru, n. důvěrnost a laskavost 7. (o osobní vlastnosti, povaze ap.) můj, pro mě příznačný, mě charakterizující, mně vlastní 8. (o ději, procesu ap.) můj, mající původ u mě, u mě vznikající, ode mne pocházející 9. (o činnosti a jejím výsledku) můj, mnou konaný, (vy)tvořený n.(z)působený 10. (o osobě, ději, stavu ap.) vůči mně jednající, mě zasahující, mě ovlivňující; proti mně působící 11. (o nadřazeném celku) můj, mě zahrnující, mě čítající 12. (o „času“) za mého života jsoucí Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024). 
mój, masc., mojě staž. má fem., moje staž. mó neutr., pronom. possess., můj, má. mé, mein; stsl. moj (z mojь) meus. — Syn moy ŽWittb. 2, 7; hospodine mog! Túl. 30b; moie komara (ærarium) ABoh. 40a, mogie rodina Hrad. 82a, bratřie mogie t. 74a, moge prvnie rada AlxV. 203; ma bibla ABoh 40a, ma nádoba tamt., ruka maa Pror. 80a; — pane, sladkosti mogye! Modl. 177a, kráso mogye! tamt., otplato mogye! tamt., slávo ma! ŽWittb. 3, 4, matko maa! Pror. 64a; — moie rúcho ABoh. 40a, srdce mee Pror. 12a; — ducha meeho Pror. 33a, od meeho porozenie t. 37a, z mee ruky t. 26a, v hodinu smrti mee Modl. 100b; sílu ruky meey Pror. 8a, od tváři od meey t. 27b, jižto hledajiú dušě mey ŽKlem. 39, 15, podlé neviny mey ŽPod. 7, 9; — bohu meemu Pror. 5a; co učiní vinnici meey? t. 3b; rci duši mey ŽKlem. 34, 2, až k duši me t. 68, 2; — rozprostru obuv mogiu ŽKlem. 59, 10, mogyu vinu AlxV. 2370; hlavu mu ŽWittb. 3, 2; by muu duši potupil Pass. 451; — na oltáři meem t. 44b, na huořě meey t. 9a, myslil sem (s) srdcem mym cum corde meo ŽKlem. 76, 7, hlasem mym t. 76, 2; — vlásti budu horú svatú muv Pror. 42b; — rty ma chváliti té budeta labia mea ŽKlem. 62, 4, jenž učí rucě mogy ŽWittb. 17, 35, oči mogy t. 130, 1; koleně mogi omdlele sta ŽKlem. 108, 24; dielo rukú muv Pror. 14b, světlost očiú mu oculorum meorum ŽKlem. 37, 11, v muv uší EvZimn. 4; — ač dám sen očima myma a viečcoma mýma dřiemanie ŽKlem. 131, 4; — moy listi t. j. moji ABoh. 40a; nepřietelé mogi ŽKlem. 6, 11; — moie mošny se kenihami ABoh. 40a, ostaraly sú sě kosti mogye ŽWittb. 31, 3; ustavil si… nohy me ŽKlem. 30, 9; všecky kosti mee Pror. 71b; — moge slovu AlxV. 57, slova maa Pror. 50a; — ščěpóv my̆ch Jid. 98, hřiechóv mich ŽKlem. 37, 4; mogych hřéchóv OlMüllKáz. 620; — zlým mym malis meis ŽKlem. 34, 26; — v ústech mych t. 108, 30; — ústy mymy t.65,17.— V osloveních pro vyjádření důvěrnosti a přívětivosti:kak sě jmáš, moy milý pane? Hrad. 129b; moy milý pane! t. 128b; Jěne, moy zmilelý synu! t. 52b; vítaj, moy milý květe, vítaj, ma milá radosti, vítaj, moy veliký hosti! tamt. 121a; rač slyšěti, moy milý muži! t. 124a; pověz mi, ma milá matko! t. 103b (praví paní k bábě svůdnici); pravím vám, mogy apostoli! t. 78b, proto, mogy milí synové, chovajte sě…! t. 18b; vítaj, mogie choti ladná! Kat. v. 1068; běda tobě, moy starý vinníku! DalH. 31. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|