míliti sě, -ľu, -lí ipf.
k milý
Sr. hoditi sě, ľúbiti sě, smíliti sě
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
míliti, -ľu, -líš, impftiv., milým činiti, lieb machen; — míliti sě, milu býti, líbiti se, lieb sein. — Že sě jí (Jidáš své ženě-matce) ne milil, že mysliú jinamo chýlil Jid. 157; tdy pobudi jie (Jidáš své ženy-matky) řka: Hpaní, čiuju to po tvém vzdýchání, že sě tobě nic nemiliu t. 165.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
míliti sě, -ľu, -líš sě ned. (komu) být milý, líbit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.