mícha, -y f.
mícha, nervový provazec uložený v páteři
K původu sr. Rejzek, Český etym. slov.a Machek, Etym. slov.² s. v.
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
mícha, miecha, -y, fem., Rückenmark. — Stržen chřbetnice, v ňemžto jest mozek, slove micha Rhas. 145. (Mistr) praví o mozku chřbetnice, micha řečeném t. 28; (mistr) miechu nazývá mozſk, kterýž bývá nalezen v chřbetnici tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².