mama, -y f.
máma, -y f.
1. indecl. v dětské řeči máma, maminka
2. paní máma čeho správkyně, obhospodařovatelka
K 1: jen Hus; k 2: jen ArchČ 15,361 (1483). Sr. baba, tata
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
mama, máma, -y, fem., Mutter, v řeči dětské a domácké m. matka; srov. střhněm. mamme. — Děti každému, kohož uzřie, řiekají: Tata! mama! HusE. 1, 139. Dietky řiekají: Tata, papu! mama, papu! t. 1, 333. Vrať se, až ť nevzlaje mama! PísA (rým: sláma).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².