lzáti, lížu, líže ipf.
lízati, -žu, -že ipf.
sr. stsl. lьzati a lizati
1. co (jedlého) lízat, lízáním požívat
2. co (tekutého) lízat, chlemtat, pít za pomoci jazyka
3. co olizovat, oblizovat něco, přejíždět jazykem po něčem
4. (o zvířeti) koho, co (ruku ap.) olizovat
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
lzáti, lížu, -eš, impftiv., lízati, lecken; v tvarech infinitivních je lza- z lьza-, a to se časem - vlivem tvarů præsentních - mění v líza-; v. Histor. Mluvn. III, 2, 359. Stsl. lizati, ližą lingere, lambere. — Psi lzachu vřědy jeho Krist. 67b; psi přichodiechu a lizachu nežity jeho HusPost. 110a sl. V ňemžto (miestě) sú lzali psi krev Nabothovu, budú lzaty i tvú krev linxerunt…, lambent Lit. 3. Reg. 21, 19; sú lzali krev…, i tvú krev lzati budú Ol. tamt.; v kterém miestě lzali psi krev Naboth, i tu tvú lzati budú Tkadl. 7a. (Psi) liżicze nemocného ChelčPost. 168a. (Člověk) lizan bude i zkušován Kruml. 70b. Nohy i ruce lyzaty OtcA 412a. Jich srdcě lizzij hadové corda eorum dicunt elingere serpentes Ol. Bar. 6, 19. Liška krmi sama lzaẛe Baw. 80. Prach noh tvých lzaty budú lingent Pror. Isa. 49, 23; lzáti (tak v rkp.) budú prach lingent Pernšt. Mich. 7, 17. Nepřietelé zemiu lzati budú lingent ŽKlem. 71, 9. Když někto lijzze rožen Štít. ř. 11b. Hovada na púšti lizzi jej (kámen) Kruml. 70b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lzáti, lížu, -eš ned. lízat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lzáti nedok. = lízati, chlemtati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.