|
|
|
los¹, -a/-u m. Dolož. též jako vl. jm. osobní a místní Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024). 
los², -a/-u m. sr. střhn. lôӡ 1. los, předmět, pomocí něhož je losováno (kostka, tyčinka ap.) 2. losování, náhodná volba losem 3. výsledek losování, rozhodnutí učiněné pomocí losu 4. podíl, účast 5. úděl, osud, jaký (Boží) řízení boží 6. pustiti losy na co losovat o něco Dolož. též jako vl. jm. osobní a místní. Sr. hřěbí Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024).
1. los, -a, masc., Elentier; stsl. losь cervus alces. — Vzčakajú loſſowe v žiezi svéj expectabunt onagri in siti sua ŽWittb. 103, 11; loſowe ŽGloss. tamt., loſſowe ŽPod. tamt., l̇oſowe ŽGlossKlem. tam. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. los, -a, u, masc., los, co losem uděleno, osud, Los; z němč., střhněm. lôӡ. — Apoštol lozzem Judy-miesto vzatý ApŠ. 45, losem vzieti. — Na kteréhož los padne cuius sors exierit Ol. Lev. 16, 9, los na koho padne; což loſem spadne sorte t. Num. 26, 56. — Kněžie mají losovati a kterého loṡ ukáže, aby ten odšel HusPost. 81a, los ukáže. — Na rúcho mé pustili loſſy miserunt sortem ŽKap. 21, 19, losy pustiti. — O mé rúcho metali sú loſſi Ans. 2. losy metati; ο to rúcho loſy sú metali Kruml. 317a; loſy mecíce ML. 105a; zóve hospodin rozličné a své loſy mezi ně méce Štít. ř. 236a. — loſſem rozdělil jim zemiu sorte ŽKlem. 77, 54, losem rozděliti; los všecky rovně rozdělil sors Ol. 1. Par. 24, 31; (David) rozdělil jest obé čeledi mezi sebú loſmi sortibus Kladr. 1. Par. 24, 5; on zemi po loſu rozdělí Mus. Deut. 1, 38. — (Židé) po loſu sebrachu sě ex urbibus, quæ sortis suæ erant, convenerunt BiblC. Súdc. 20, 14, po losu, podle losu. — Budúcí věc věděti skrzě loſy neb hádanie Vít. 71a, skrzě losy. — V rukú tvú loſſy mé sortes meæ ŽKlem. 30, 16, Br. tamt.: časové moji. — V tvém loſye in sorte tua Pror. Dan. 12, 13. Mnozí své loſy obmeškávají Štít. ř. 237b. Neopustí hospodin metly hřiešných nad los pravých super sortem iustorum ŽKlem. 124, 3. Nerovným loſſem inæquali sorte totiž czieſtim (m. ščěstím) SekvE. 25a. W los zatracenie věčného ChelčSíť.227a. — loſſ sors Prešp. 1981, los též Rozk. 3013; loſſem sorte SekvE. 56b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|