linie, -ie f.
sr. něm. linie a lat. linea
1. čára, linka, linie
2. dráha, směr
Autor: Marek Janosik-Bielski
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 16. 5. 2024).
linie (2slab., -n- tvrdé), čára, řada; ze stněm. linie, a toto z lat. linea. — Skrz linij Puch. 17b. Deset linij Comest. 172a. Viziž na liný neb řadu Brikc 311.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
linie (dvojslab.; -n- tvrdé), -ie f. čára; řada
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.