lichota, -y m.
k lichý
1. „lichost“ 1, faleš, neupřímné n. nesprávné jednání
2. synekd. falešný člověk
K 2: v KorMan 64b ve vokativu expr. (pejor.): slovní hříčka (na pomezí nadávky) mnichota lichota
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
lichota, -y, fem., klam, šalba, Arglist, Falschheit. — Oklamán bude… vašimi lichotami vestris fraudulentiis Pr. Job. 13, 9. Vstal Ptolomeus s svými a vzemše braň svú vešli sú na hody a zabili jej (Šimona) a dva syny jeho… a učinil lichotu velikú v Izraheli a odplatil se zlým za dobré fecit deceptionem magnam Pr. 1. Mach. 16, 17. Oba dva jste plní lichoty a nevěry Ezop. 47a; (pochlebník) je všecky tau lichotau podvedl t. 67a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lichota f. klam, faleš, lest, úskok
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lichota f. = faleš, podvod
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.