lišiti, -šu, -ší pf.
k lichý
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
lišiti, -šu, -šíš, impftiv., činiti koho čeho lichým, prázdným (srov. lichý = prázdný), zbavovati koho čeho, entledigen, stsl. lišiti privare. — Již buď (praví Marie Kateřině) utěšena, všie radosti nezlišena, ale všeho, smutka lyſye Kat. v. 1061 (buď lišě = liš, zbavuj; part. lišě masc., m. fem. lišiec, srov. duše… v hřieše ſtoge třepece Hod. 88b). Bože… ty mi přidaj rady i pomoci, bych nikdy neostala tvého utěšení i tvéj milosti liſſe mye (m. se) ŽPod. 142 (stilisace neurovnaná). — Srov. lichati a zlišiti.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lišiti, -šu, -šíš ned. (koho, čeho) činit lichým, prázdným, zbavovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lišiti nedok. = činiti koho čeho lichým, prázdným; buď lišě (přech.) = buď prost, zbavuj
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.