lhář, -ě m.
k lháti
1. lhář, kdo lže
2. relig. kdo hlásá „lež“ 4
3. tlachal, žvanil
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 27. 6. 2025).
lhář, -ě, masc., Lügner. — Kak jest šeředen diábel, lharz! ŠtítMus. 53b. Kto jest lharz mendax Lit. 1. Jan. 2, 22. — lharz nugillus Prešp. 2064 v kap. De homine (nugillus = nugilogus Diefb. Gloss.), Rozk. 3218.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².