levý adj.
1. levý, protilehlý pravému protějšku (opak k „pravý“ 2), jsoucí na levé straně; „levá ruka“ levice; též fig.
po levu ot čeho nalevo, vlevo
2. nesprávný, nenáležitý (opak k „pravý“ 4)
K 1: sr. levičný, nalevo
Též součást jm. míst.
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
levý, adj., link; stsl. lêvъ sinister. — lewa ruka nic nezávidí, že j’ pravá hbitější Štít. uč. 90a. Ande s pravé strany, s lewe tekú AlxM. 1, 19. Na lewey straně AlxV. 1463, po lewy straně t. 1663; lewe plece Hrad. 142a; ot oka leweho AlxV. 1664; na leue ruce LékB. 178b. — Stran té cěsty, ješto odtad jde, na leuo in sinistro Ol. Tob. 1, 1, levo, = levá strana; na leuo země Cilicie t. Jud. 2, 12; (Fenicie) jest po lewu ot Damaška ad lævam t. Gen. 14, 15. — Levý Hradec v. Hradec.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².